Po zážitcích z prvního týdne v Equilibria Academy jsem se rozhodla, že tohle chci žít dál! Pokud jste nečetli, co jsem zažila první týden, zde je odkaz.
Druhý týden v Equilibria Academy mě začínal v pondělí, v den mé operace. Má Průvodkyně mě v sobotu namotivovala informací, že pokud udržím Vědomí při operaci, mohu astrálně vystoupit.
Poznámka redaktora: Přestože naše tělo usne, ač i při narkóze, zkušený praktikující ovládání myšlenek stále svým vědomím existuje nezávisle na okolních podmínkách. Tělo necítíme, i jako při spánku, avšak vnímáme svět nezávisle na něm. Časoprostor prožíváme na zcela nové úrovni Vědomí. Proto se zde bavíme o udržení Vědomí.
No, to bylo něco pro mě! Na nic jiného jsem nemyslela a na operaci se těšila. Ráno jsem si přečetla přes mobil novou lekci a začala si plnil úkoly.
Do lekce jsem si zapsala:
Můj cíl je dnes astrálně vystoupit, být ve Vědomí a co nejvíce si pamatovat!
Od rána jsem tím žila, motivovala se, těšila a byla jsem přesvědčená, že to vyjde!
Jsem ve vědomí. Tým lékařského personálu se mne představuje a říká co má na starosti v průběhu mé operace ... je mi to vcelku jedno. Vím, že vše bude v pohodě, teď chci jen klid a chci se soustředit na astrální výstup.
Anestezioložka mi dává masku na obličej a tvrdí, že to je zatím jen kyslík (vím, že lže), cíleně oddaluji usnutí, abych měla čas si uvolnit astrální tělo ... jsem uvolněná, ve vědomí, daří se mi to! Zachytila jsem myšlenky anestezioložky, které vadí, že neusínám. Mám z toho až škodolibou radost a ... A tady jsem udělala chybu! Tady jsem prohrála! Měla jsem odpinknout její myšlenky … měla jsem se soustředit jen na svůj plán astrální cestování.
...zklamání, klid, ale i radost z uvědomění si, že přesně vím, kde jsem udělala chybu. Potýkám se s nevolností, zvracením a bolestí, ale zjišťuji, že když jsem ve vědomí je to v pořádku! Těším se na 18 hodinu až se budu moci připojit na Equilibria Academy. Teprve po video hovoru se skupinou si uvědomuji, že důvodem nevolností je ohromná migréna, kterou opakovaně neguji přechodem do vědomí.
Uvědomuji si, že migréna (mysl) mne, schválně ruší, když chci na sobě pracovat! Jenže já chci znovu zažít astrální cestování jako minulý týden! Je mi jedno, že to při operaci nevyšlo. Mnohokrát se uvolňuji, medituji, ale výsledek nepřichází. Rozhodla jsem se, že se nebudu zdržovat migrénou a požádala jsem doktora o prášek. Taky jsem si vzpomněla na doporučení Průvodkyně ovlivnit si vodu. Výborně, vodu tu mám v kapačce.
Do každé kapky, která jde z kapačky do mého těla dávám vůli. Cca 2 hodiny dělám vědomě meditační cvičení s cílem opravit své tělo po následcích operace. Bolesti přestaly.
Mnohokrát se pokouším. Jsem velmi, velmi uvolněná, stále vědomá ... Přes všechny možné techniky jsem neúspěšná.
Vnímám, jak moje tělo je nabité a odpočinuté. Stále to nevzdávám a jdu si za svým cílem. Mnohokrát vůbec nevnímám tělo, dech, což je dobrá cesta... i si uvědomuji stavy jako tlaky, motání hlavy, pocit na zvracení atd. Až mi přijde informace, že tento nepříjemný stav při vystoupení nechci pociťovat … obzvlášť ne dnes, po operaci.
Chci vyjít v klidu, v pohodě bez nepříjemných pocitů. Jo! Proto mě to tak dlouho trvá! Vím, že jsem na to konečně přišla!
Přichází mi ještě jedno uvědomění, že nemusím stále strnule ležet v jedné poloze na zádech – mohu do jakékoliv polohy. Spát se mi nechce a tak se přetáčím a vyhledám nejpříjemnější polohu. Nyní se již velice rychle a hluboce uvolňuji.
V mžiku jsem nad nějakou starou, rozbitou a prázdnou fabrikou.
Říkám si:
"Aha, tak to jsem asi usnula a jsem ve snu. Nevadí, alespoň zjistím, kde jsem.“
Odněkud přichází odpověď:
"Ne, nejsi ve snu. Jsi v astrálním prostoru.“
Mám námitku:
"A co tady dělá ta fabrika?! "
Odpověď:
"To je tvoje hřiště, tady si můžeš hrát, učit se..."
"Tak to ji mohu rozbít, vymazat... že?"
Ani nečekám odpověď a hned do toho jdu. Budova okamžitě zmizela. Ocitám se ve tmě, v neomezeném prostoru...
Zase namítám:
"To toho vidím!“
“Tak si rozsviť!"
Všude jsem v pustila světlo. Najednou si uvědomuji, že mohu úplně všechno! Pomyslím, že chci vidět vesmír a planetu Zemi. V mžiku jsem ve vesmíru, vidím naši Zem a hned se zkouším ohromnou rychlostí vzdalovat. Vidím, jak se země zmenšuje a už je maličká jak fotbalový míč.
V tom slyším z velké dálky křik nějakého muže...! Napadá mne, zda nepotřebuje pomoc.
Ocitám se ve svém těle v nemocnici na svém lůžku. Jsou ani ne 4 hodiny ráno a zdálky, skrz otevřené okno, slyším řvát chlapa: "Jo! Jo! Jo! Já jsem táta!!!"
Tečou mi slzy dojetím. Jen nevím, jestli proto, že je táta ... nebo, že už mám "své astrální hřiště"
Pojďte objevovat i vy. Equilibria Academy je tu pro každého, kdo chce poznat víc.
Vyrůstal jsem v prostředí, kde mi byla vnucována cesta, která mi nedávala smysl. Křesťanství, do kterého mě tlačili, mě přivedlo k ateismu a přesvědčení, že život končí smrtí. Tento strach mě pronásledoval roky, až jsem narazil na Equilibria Academy – místo, které mi kompletně změnilo pohled na život. Najednou vše získalo nový, hlubší význam...
Před vstupem do Equilibria Academy jsem spoustu věcí dělala nevědomky, téměř na autopilota. Často jsem navíc sklouzávala k tomu, že jsem dělala několik činností najednou. Právě tím mi mezi prsty unikal drahocenný čas, který jsem mohla věnovat skutečnému, vědomému prožívání života. Až do chvíle, kdy mi došlo, že jsem všechno důležité měla přímo před sebou…
Přirozený stav mysli je něco, co nelze uchopit ani násilně udržet. Je to jako když vám na ruku přistane motýl – pokud ruku pevně sevřete, motýla zmáčknete a on uletí. Je přirozenou součástí naší existence, není třeba ho hledat ani na něj tlačit. Stačí se do něj uvolnit, protože je vždy přítomný.
"Od začátku roku 2023 jsem se ale pořád a víc točil v kruhu a neustále jsem se vracel zpátky na místo, ze kterého jsem před chvílí vyšel. Dělal jsem malé kroužky, které jsem myslel, že mě posouvají, ale někde uvnitř jsem se hroutil a čím dál víc se topil v úzkosti a neštěstí. Vyvrcholilo to zhroucením a problémy v našem vztahu, které se čím dál víc prohlubovaly, které tam byly už několik let a už to nešlo je tak nechat být. Došli jsme do dobu, kdy mi manželka řekla, jestli nechci do Equilibria Academy jít taky, že by mi to pomohlo. Jenže já to v tu chvíli nedokázal přijmout. Musel jsem dostat ještě další ránu, o to větší, abych na tom byl tak špatně, že jsem byl ochotný zkusit už úplně cokoliv." A jak to dopadlo se dočtete v článku...