Večer jsme se s další studentkou domluvily na záměru, že se setkáme u katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Tohle chci opravdu vypíchnout, protože jsem si uvědomila, jak důležitý je jasný záměr. Provázel mě celou noc.

Před spaním jsem si znovu a znovu opakovala, že se chci se spolužačkou setkat na domluveném místě. Všechno ostatní probíhalo stejně jako při jiných pokusech. Nacítila jsem se a opakovala si svůj záměr.

Tentokrát jsem ale už ve fyzickém těle cítila, že je něco jinak. Nedokážu přesně říct, co, ale uvnitř jsem to prostě věděla. Hučení a pískání v uších bylo stejné jako jindy, jen ten vnitřní pocit mě nabádal, ať dávám pozor a pak se všechno ještě znásobilo.

Tenhle stav už jsem znala, a tak mi hlavou proběhlo: „Tak jestli z tohohle nebude astrální výstup, tak už nikdy.“

Připadalo mi, že tohle je prostě ideální výchozí situace.

„CVAK“ a byla jsem venku

Asi po dvaceti minutách jsem ucítila tlak po celém těle, brnění a lehkou křeč.

A pak to přišlo, cvak, silné trhnutí. Připodobnila bych ho k prudkému zabrzdění auta. Tělo se nárazem pohne dopředu, bezpečnostní pás se zatáhne a zastaví ho.

Přesně takové trhnutí jsem cítila a najednou jsem byla ve své ložnici a zároveň v astrálním prostoru.

Jen jsem se rychle rozhlédla kolem sebe a s obrovskou radostí si řekla:

„Já jsem venku! Já jsem venku!“

Okamžitě jsem si připomněla svůj záměr.

„Katedrála… katedrála… katedrála…"

Nechtěla jsem ztrácet čas. Hlavou mi prolétlo jediné, aby mě fyzické tělo nestáhlo zpátky, a vyrazila jsem.

Prostorem, který připomínal vodu

Najednou jsem měla pocit, jako bych letěla pod vodou. Nevím, jestli se to tak dá nazvat. Připomínalo mi to vodní prostor nebo nějakou zvláštní hmotu. Vnímala jsem úplně každé otočení svého vědomí a s obrovskou radostí si užívala, že fičím astrálem jako duch.

A hlavně jsem si to plně uvědomovala. Uvnitř pořád rezonovalo:

„Katedrála…"

Po chvíli jsem se ocitla vysoko nad krajinou. Letěla jsem nad lesy a vesnicemi a měla takovou radost, že jsem ve vzduchu dělala kotrmelce. V jednu chvíli mě napadlo, jestli jsem stále v astrálním výstupu nebo už jsem přešla do lucidního snění.

Pokračovala jsem dál.

Azgarielus a cesta pokračuje

Pak jsem se znovu ocitla v tom zvláštním prostoru, který mi připomínal vodu. Zase jsem si jen užívala pohyb, beztížnost a radost z toho, že jsem pouhé vědomí. Pořád mi hlavou běželo:

„Katedrála… katedrála… katedrála…"

Najednou jsem zahlédla svého průvodce Azgarieluse. Vnímala jsem, že mi říká:

„Ohlédni se.“

Stál tam s někým z Equilibria Academy. Ten člověk se chtěl vydat za mnou, ale Azgarielus ho zadržel a jen na mě mávl, ať pokračuji dál. Tak jsem pokračovala.

Návrat do těla

Po nějaké době jsem začala cítit, že mě něco stahuje zpět. Bylo mi jasné, že se vracím do těla a tak jsem si ještě několikrát řekla, že chci zůstat.

Tentokrát už to ale nešlo a návrat byl překvapivě plynulý, jako by mi připomínal přistávání letadla. Úplně jasně jsem vnímala, jak se znovu „zahnízďuji“ ve svém fyzickém těle. První myšlenka byla:

„Jaká škoda, že už jsem zpátky.“

Zahýbala jsem prsty, otevřela oči a okamžitě začala celý zážitek nahrávat na diktafon, abych na nic nezapomněla. Zajímavé bylo, že vnitřní vesmír a vnímání 5D reality se mnou zůstaly až do rána. Každou chvíli jsem se probudila, nacítila své astrální tělo a znovu si ten stav připomněla.

Vaše Desamté
Studentka Equilibria Academy

Chceš zažít vlastní vědomé astrální cestování?

Každý astrální výstup je jedinečný. Někdy vede přes známá místa, jindy otevírá úplně nové prostory a poznání. Pokud tě podobné autentické zkušenosti inspirují, navštiv www.Equilibria.Academy a objevuj možnosti svého vědomí vlastním tempem.