Vrací se do jeskyně na Bora Bora. Tentokrát je ale chodba dlouhá a je tu tma.
A přesto vidím.
Po chvíli přicházím do otevřeného prostoru. Uprostřed sedí v kruhu několik bytostí. Nevím, jestli je správné nazývat je lidmi. Jsou lidem podobní, ale zároveň úplně jiní.Všichni mají zlatavou barvu a kolem sebe jemné světlo.
Uprostřed kruhu stojí černá miska. Je to právě ona, co okamžitě přitahuje moji pozornost. Pak si všimnu ještě jedné zvláštní věci.
Bytosti mají ruce položené kolem misky. A každá z nich má… dvacet prstů. Nevím proč a nevím, co to znamená, a jen mě to fascinuje.
Přicházím blíž.
Jakmile se přiblížím, ucítím něco velmi silného.
Vědomí.
Je těžké popsat, jaké to bylo... V jediném okamžiku se mi začnou vybavovat sny. Ne jen útržky, ale celé obrazy, a to do nejmenších detailů.
S každou další vteřinou síla ještě narůstá.A pak najednou z toho prostoru vypadnu.
Celý zážitek byl mimořádně silný. Neodnáším si z něj jen vysvětlení a prožitek. Ale také hustotu, světlo, jasnost, sílu a pocit, že některé věci není potřeba pochopit hlavou, aby byly skutečné.
Vaše IByss☀️
Studentka Equilibria Academy
Každý člověk vnímá jemnohmotné světy jiným způsobem. Někdy přicházejí odpovědi, jindy jen silný prožitek, který začne dávat smysl až mnohem později. Pokud tě podobné autentické příběhy inspirují, navštiv www.Equilibria.Academy a vydej se na vlastní cestu za poznáním vědomí.
Většina lidí cítí, že jsou ve svém životě pouhými pasažéry. V Astrální Akademii věříme, že realita je něco, co tvoříte. Jak to dokázat? Hmatatelným důkazem síly myšlenky! Lucčin úspěch je přímý, hmatatelný důkaz toho, že vaše vědomí není pasivní pozorovatel, ale aktivní tvůrce...
Každý z nás se během života setkal se smrtí zvířete. Nemusela to být smrt záměrná. Možná to byl náhlý okamžik, kdy jsme omylem zašlápli broučka, spatřili ptáčka, který podlehl mrazu, nebo třeba přišli o štěňátko, které bylo při porodu příliš slabé. Smrt je přirozenou součástí života, ale často v nás vyvolává otázky, co by bylo, kdybychom mohli život vrátit zpět. Tuto otázku jsem si často kladla i já, až jsem pochopila, že je to opravdu možné. Toto pochopení bylo pro mě tak silné, že jsem se rozhodla sdílet ho s vámi.
"Vyvstávaly emoce typu iritace, že se moje dcery pošťuchují. Iritace, že jsou hlučné. Iritace, že neposlouchají. Iritace, že mi lezou do osobního prostoru… (jsem na mateřské, tedy seznam v tomto duchu pokračoval a byl relativně úzce orientován :D). AzgaRieluS se mnou navíc znovu projel tu cestu transformace, kdy mi ukázal „jak“ opravdu prožít každou tu novou vlastnost v rámci trasformace a tím tu sílu opravdu posunout až do té konečné vlastnosti (a ne ji někde ztratit po cestě, jak se mi stávalo). A já se vybavena vším potřebným vrátila domů." A jak to dopadlo se dočtete v článku.
Ten nejintenzivnější pocit ve svém životě, cítím, že konečně vím, kam patřím, a že vím, kam chci jít. Ne utéct, ale poznávat.