Byl jsem ve snu ve své posteli, která ale stála v mém dětském pokoji u rodičů. Pokoj vypadal přesně tak, jak si ho pamatuji z minulosti. Měl jsem vstávat do práce. Zdálo se, že se sen chvílemi prolíná s mojí skutečnou postelí v bytě, kde jsem spal. Pak jsem se probral ve snu a opět v pokoji u rodičů. Bylo kolem třetí ráno. Začal jsem jíst snídani. Všechno působilo naprosto reálně a živě. Jídlo bylo jiné, než jaké mám běžně. Řekl jsem si, že jím moc brzo, nechal si zbytek na později a šel znovu spát. A tehdy jsem si uvědomil, že mám sen ve snu...

Když se začnu cítit dobře a silně, tak přestanu”potřebovat” svého přítele… najednou mám pocit, že mě brzdí, bojím se, že mi vysaje mojí energii, které jsem spíš zvyklá mít málo, a tak se bojím o každý kousek, který mám. Vůbec nevím, jak s takovou věcí pracovat.

Ovládnutí vlastní mysli je tedy základní stavební kámen pro ovládnutí našeho života. Ve chvíli, kdy například chceme podniknout cestu kolem světa, ale neustále podléháme myšlenkám, sedět na guači a dívat se na televizi, tak cestu kolem světa prožijeme maximálně z televizních pořadů.

Někdy se zdá, že moderní život je nekonečný závod s časem. Jako mámy, partnerky a tvůrkyně často neseme na bedrech celý svět, a přitom pomalu zapomínáme, že uprostřed všech plánů a povinností existujeme i my samy. Pokud máte pocit, že jste neustále dostupné všem okolo, jen ne sobě, pak je tento příběh o návratu k vnitřnímu klidu určen právě vám.