Představte si, že se ve snu probudíte uprostřed lesa…Není to ten druh zmateného probuzení, které znáte z běžných snů. Je to náraz čistého vědomí. Vteřinu poté, co se mé oči otevřely, jsem věděl, že tohle není hmota, ale snová realita v nejvyšší možné kvalitě (H5). Svět byl stabilní, barvy syté a vzduch mrazivě ostrý.
Okamžitě jsem byl vtažen do děje. Žádný úvod, jen čistý survival. Jsem na útěku před organizovanou skupinou. Cítím nebezpečí, které mi pumpuje adrenalin do žil, ale zároveň i divoké vzrušení. Vedle mě běží další dva lidé. Neznám jejich jména z běžného života, ale v tuto chvíli jsou mi bližší než kdokoliv jiný.
Běžíme přes kopce, skrýváme se v lesních chatkách. V jednu chvíli se moje vědomí uvnitř snu propadá do dalšího spánku. Když se znovu probouzím, scéna se změnila – čas poskočil kupředu. Stojím vysoko nad údolím a vím, co se stane. Vidím vize budoucnosti. Vidím tváře vrahů v autech, která mě hledají. Tohle není hádání, to je vševědoucnost snové hladiny H5.
Potkáváme starší pár v opuštěném domě. Jsou jako moji rodiče. Chceme utéct dál, ale vteřinu předtím, než vykročíme ze dveří, mě zasáhne vize jako blesk: „Pokud odejdete teď, najdou vás a zabijí.“ Vidím naši smrt v přímém přenosu. Zastavuji skupinu. Čekáme. Hraju si se scénářem jako se šachovnicí.
Finále přichází na skalnaté plošině v temné noci. Pronásledovatelé jsou všude. Slyším jejich šepot v trávě. Skáču ze skály, snažím se splynout se stínem, ale marně. Postava v černém mě dostihne, namíří na mě ruku a s ledovým klidem řekne:
„Teď vás označím. Jste chyceni. Konec hry.“
V ten moment se vesmír zastavil. Ten pocit „konce“ způsobil v mém vědomí totální zkrat. Celá ta složitá realita se v mé hlavě propojila.
Uvědomil jsem si: Já nejsem jen ten prchající muž. Najednou jsem byl v kůži toho druhého společníka. A v tu samou chvíli i v kůži té třetí dívky. Moje vědomí se povzneslo nad scénu. Viděl jsem tři různé příběhy, tři různé strachy a tři různé osudy najednou – jako tři VR brýle na jedné hlavě. A pak přišel ten největší náraz:
„Já jsem si tenhle svět stvořil. Já jsem si napsal tenhle útěk. Já jsem byl těmi pronásledovateli i těmi oběťmi.“
Celý ten survival zážitek, který pocitově trval desítky hodin, se ve skutečnosti odehrál v jediné sekundě mého vědomí v hladině H5. Vstoupil jsem do snu, stvořil jsem vesmír, prožil jsem v něm životy tří lidí a zase jsem se vrátil.
S tímto prozřením jsme se navrátil, protože pokud dokážete být režisérem takto komplexního světa ve spánku, co všechno dokážete vytvořit tady, v realitě, které říkáme bdění? To realizujeme v Astrální Akademii.
Azgarielus, Průvodce v Astrální Akademii
V každodenním shonu se často necháváme unášet povinnostmi, starostmi a proudem myšlenek, které nás vzdalují od toho nejdůležitějšího – od nás samotných. Během dne ani nezpozorujeme, co se v nás odehrává. Někdy jsme podráždění, unavení, jindy zase plní radosti a energie a často si ani neuvědomujeme proč. A přesto právě v těchto chvílích nejvíc potřebujeme být sami se sebou.
Pár minut denně - je to váš čas 💡 Buďte sami se sebou a svými myšlenkami. Takto strávený čas je tou nejlepší investicí kterou si můžete darovat. Již za pár dnů se vám otevřou možnosti, které běžnému člověku mohou unikat celý život 👌🏆
Přišel nám velmi niterný email, kde čtenářka popisuje nejrůznější prožitky své existence/neexistince. Krásně zde popisuje hlavně depersonalizaci - tedy stav, kdy já neexistuji, ale svět kolem mě ano. Co s tím dělat? A jak takový život vlastně konkrétně vypadá? Na to se dnes spolu podíváme...
Když jsem ležela v nemocnici, mé tělo bylo slabé, ale zažívala jsem hluboké mimotělní prožitky. Prošla jsem místem, kde neexistuje čas, spatřila Zemi z jiné perspektivy a setkala se s bytostmi, které mě chránily a uzdravovaly. Byla to jen iluze, nebo jsem skutečně překročila hranice fyzického světa?