Přišel nám velmi niterný email, kde čtenářka popisuje nejrůznější prožitky své existence/neexistince. Krásně zde popisuje hlavně depersonalizaci - tedy stav, kdy já neexistuji, ale svět kolem mě ano.
Čtenářka mluví o psychospirituální krizi, což je již samo o sobě krásné uchopení všeho, co prožívá a vydává se správným směrem. Pojďme nahlédnout do jednoho prožitku, jak lze vnímat tento materiální svět a jak jsme reagovali.
Dobrý den,
narazila jsem na vás a chtěla bych se zeptat, zda tohle může být jen psychospirituální krize a jestli s tím mohu nějak fungovat. Mám velmi těžké stavy v podobě pocitů vlastní neexistence, které prožívám celý život. Poprvé se objevily v mých devíti letech, přicházejí a odcházejí. Ve věku patnácti let mě tyto stavy držely dva roky doma a teď, kdykoli se vrátí, jsou stále těžší. Základní funkce v životě vůbec nemohu vykonávat – nemohu chodit do práce, soustředit se na to, kdo jsem. V těch chvílích začnu mít ještě větší strach, že zapomínám, kdo jsem, nemám identitu, nevím, kde jsem, a všechno se zdá nereálné. Bojím se, když vstávám, i když jdu spát, a cítím, že jsem v nějaké černé díře a nicotě, která mě nechce pustit.
Vnímám se z jiných úhlů než ze svého těla, mám pocit, že cestuji nechtěně. Necítím se bezpečně, bojím se, mám úzkosti a často to nelze pořádně přežít. Hledám pomoc, porozumění a cestu, kudy jít. Kromě toho prožívám vidiny a cítím věci, které nejsou v tomto světě, což je nevysvětlitelný stav. Lidé to na mně nepoznají, ale můj vnitřní svět je jen o přežití.
Buší mi srdce, potím se, mám úzkost, bojím se smrti. K tomu se mi dějí stavy znecitlivění těla, mám pocit, že nemám svou váhu, necítím svůj život jako svůj, nevnímám lidi, které znám, jako známé. Moji rodiče jsou mi vzdálení, sebe v zrcadle nevidím jako sebe. Je pro mě zvláštní mít tělo, cítím se jako cizinec. Často vypnu, jako bych ztratila pocit sebe sama, trpím nadměrným zapomínáním slov, měním věty. Mám potřebu neustálé kontroly i svého vzhledu. Hledám všude odpovědi, které jsou protichůdné a matoucí, nevím, co je pravda a co ne, někdy cítím halucinace. Nemyslím si, že vidím nereálné věci, jako vibrace v prostoru nebo bytosti, které vídám od malička – jsou více než reálné a nevidím je sama. Mám sny, kde nejsem sama, a prožila jsem dobu, kdy mě unášeli.
Někdy se necítím ve svém těle vědomě sama, v očích to nejsem já. Prožívám agresi, protože se cítím neviditelná. Mám tlak na hrudi, bolest v hrdle, motání hlavy, závratě, pocity na zvracení, bolest hlavy, jako bych omdlévala. Nemám energii, někdy se cítím velmi těžká a pak zase, že se nemám čeho chytit.
Prožívám zmatek, bojím se spát a také chaosu v myšlenkách, bojím se, že jsem nemocná neurologicky nebo srdečně. Slyším vlastní myšlenky a podvědomí, i když nepřemýšlím. V bezčasí usínám a slyším myšlenky, které jsem měla někdy předtím, ale slyším je teď. Mezitím zapomínám a vzpomínám, že vůbec existuji. Čas v mém světě téměř neexistuje, nechápu, jak všechno plyne, prostor se zmenšuje a zvětšuje.
Je to nějaké těžší stádium psychospirituální krize? A proč to není jen jednou za život, ale neustále se vrací?
Děkuji vám.
Krásný den, Jitko,
děkujeme za důvěru, s kterou se na nás obracíš. Velmi si jí vážíme.
To, co popisuješ, jsou skutečně prožitky související s psychospirituální krizí. Ačkoli jsou teď velmi nepříjemné, mohu tě ujistit, že jsou bezpečné a tyto stavy dobře známe.
Psychospirituální krizi, jak ji definoval Stanislav Grof, je v ČR vnímána velmi negativně, protože obsahuje slovo „krize“. Grof to původně myslel jinak - krize = příležitost = zrod něčeho nového.
Tyto chvíle mohou trvat dny, ale i roky, dokud člověk nedojde ke správnému uchopení a pochopení a následné implementaci do svého života. Velmi tomu napomáhá Průvodce, který si tím sám prošel a dokáže celým procesem co nejrychleji projít.
My bychom ti mohli pomoci v Astrální Akademii, kde bychom byli v každodenním kontaktu a šli krůček po krůčku. Momentálně máme Akademii plnou, ale je pořadník ke vstupu, moc bych ti doporučila se na něj přihlásit.
1) Fyzická aktivita – nejlépe procházky, ideálně běh (pokud jej zvládneš), do přírody.
2) Práce na zahradě, nebo alespoň ruční práce, úklid domácnosti.
3) Hutnější strava – maso, obiloviny, luštěniny.
4) Studené sprchy
I když to zní zvláštně, tyto čtyři věci, pokud je budeš dělat každý den, ti hodně pomohou se usadit ve hmotném světě a stabilizovat se.
1) Pokud medituješ, přestaň nyní meditovat
2) Popisuj se
I ve chvíli, kdy máš pocit, že neexistuješ, jsi si stále vědoma sama sebe, tudíž existuješ. Začni tím a postupně více konkretizuj:
- existuji
- jsem lidská bytost (evidentně nejsi například žába nebo květina)
- jsem žena
- jsem matka, dcera, vnučka, manželka – všechny role, které zde máš
- jsem Jitka
- miluji sport, hudbu
- jsem šťastná, charismatická, výbušná
Tímto způsobem se postupně ohraničíš a pocit, že neexistuješ, postupně odezní.
3) Popisuj se během dne
Měj u sebe tužku a papír a zapisuj, co cítíš a co tvou emoci vyvolalo.
Například:
- svítí slunce – dobrá nálada
- štěkot psa – leknutí
- snídaně – pohoda
- hádka s kamarádem – naštvanost, rozčarování, zklamání, smutek
Takto si udělej přes den alespoň 50 zápisů a dělej to nejméně týden. Uvidíš, že se budeš cítit lépe.
Toto vše jsou SOS praktiky, které fungují, pokud se pravidelně opakují.
Abychom dokázali vše, co se ti od dětství děje, správně uchopit, potřebovali bychom každodenní pravidelný kontakt a tvou vůli vše změnit. Každodenní setkání vůli opět podporují a je to jedno krásně fungující kolečko.
V Astrální Akademii máme celý komplexní systém a podporu, jak zvládnout to, co prožíváš, a opět se navrátit k plnohodnotnému životu.
Jako jediní v Česku zažíváme naprosto úžasné kolektivní vědomí skupiny! Bubnováním ve tmě získáte sami sebe! Stáváte se zde součástí hudby. Jste v ní a ona je kolem vás. Je jedno zda buben držíte v ruce poprvé, nebo jste profesionál. Hudba ožívá a zabírá veškerý prostor, sjednocuje Vědomí bubeníků.
Účastníci výzkumu sdělovali zkušenosti, jež byly v souladu s mimotělným cestováním. Detailně popisovali vzdálená místa nebo události, k nimž by neměli přístup prostřednictvím běžných prostředků.
Zažil jsem něco, co se nedá jen tak vysvětlit a právě proto jsem o tom dlouho mlčel. Nebylo to tím, že bych nechtěl mluvit. Jen prostě nebyl nikdo, kdo by to mohl pochopit. Teprve když jsem se ponořil do slov Sidrise, začal jsem vnímat věci jinak. Otevřel jsem se zážitkům, které přesahují běžnou realitu. Právě tehdy se přede mnou objevila Astrální Akademie jako odpověď na touhu, kterou jsem v sobě dlouho nedokázal ani pojmenovat...
Když přišla nabídka stát se Průvodkyní, ihned jsem věděla, že to je ono. Uvnitř jsem uslyšela ten vnitřní hlas, který mi říkal: „ Ano.“ V té době jsem pracovala jako servírka a svou práci jsem nenáviděla. Díky absolvování Astrální akademie jsem dokázala vystoupit ze své komfortní zóny a dnes jsem návrhářkou party oblečení, píši knihu a mohu se věnovat dalším svým zálibám.