Nečekaná záležitost po Ázgárdu... Kdo by to byl řekl… Jdu do postele. Je přibližně 2:45 ráno. Lehám si a přeji si astrální výstup. V jednu chvíli cítím ohromnou sílu, jako by mě chtěla doslova vyhodit z těla. Říkám si pro sebe: „Ááá, bude astrální výstup…“. Potom usnu.
Přibližně po patnácti minutách se probouzím ve svém fyzickém těle. Dívám se na roh stěny. Vidím ho naprosto detailně a je osvětlený bílým světlem.
Zdroj toho světla ale znám. Jsem to já sám. Otevírám fyzické oči a vidím totéž, jen ve slabší kvalitě a s nižší intenzitou. Přesto je to stále patrné.
Je pro mě fascinující vidět tak jasně astrálním zrakem, především se zavřenýma očima. Takto dobře jsem přes zavřené oči fyzického těla ještě nikdy neviděl! Už toto je pro mě ohromný úspěch a jasný posun v mém vlastním prožívání.
Nejlepší na tom je, že mám v pokoji téměř naprostou tmu. Bohužel sem pravidelně pronikají světla z okolních bytů nebo projíždějících aut skrze škvíry v žaluziích.
V tu chvíli však byla venku skutečně tma. Díky mému zážitku ale tma nebyla ani uvnitř pokoje.
Ještě před usnutím jsem zjistil, že mi velmi zvláštně hučí v pravém uchu. Samozřejmě mě napadlo toho využít a pokusit se díky tomu vystoupit. Znovu zavírám oči. Slyším hukot v uchu a cítím tíhu na ramenou. Za chvíli jsem mimo tělo.
Bohužel svůj pohyb téměř nedokážu ovládat. Proplouvám pokojem směrem ke kuchyni a následně procházím zdí.
Ještě předtím si uvědomuji dvě věci zároveň:
Mám také pocit, jako by mi někdo seděl na ramenou. Astrální tělo jako by jelo nebo plulo samo stále rovně. Já pouze koriguji jeho směr.
Celý zážitek se už začíná prolínat se snovou realitou. Pluji směrem k nějakému zrcadlu a stále cítím tíhu na zádech. Přijímám ji a jsem zvědavý, co v zrcadle uvidím. Nemám strach. Jsem v přijetí a se zvědavostí čekám, co mám na zádech, nezávisle na tom, co by to mohlo být.
Potom se ocitám zpět ve svém fyzickém těle a uvědomuji si: „Vždyť jsem měl sakra astrální výstup!“
Rychle vstávám a jdu si všechno zapsat do deníku. Kdybych toto uvědomění přehlédl a nevěnoval mu pozornost, během okamžiku by zmizelo, zahalené myslí, která by mi namluvila něco v tomto smyslu: „To se ti jen zdálo. Nic to nebylo.“
Právě proto si své zážitky zapisuji hned. Dokud jsou ještě živé, jasné a nezakryté běžnými myšlenkami.
Váš T⚡O⚡R⚡I⚡X ⚡X⚡ 🌟
Student Equilibria Academy
Někdy se vědomý zážitek objeví právě ve chvíli, kdy ho nejméně čekáš. V Equilibria Academy se můžeš učit rozpoznávat přechodové stavy, vnímat své astrální tělo a uchovávat vzpomínky na noční dobrodružství dříve, než je překryje každodenní mysl.
Ocitala jsem se v bílém světle, jinak se to ani nedá nazvat. Viděla jsem tam kamarádku, co zemřela při nehodě, seděla v klubíčku a tvář si zakrývala asi rukama. Bylo to velmi zvláštní. Ptala se mě, kde je, a já jsem jí řekla, že nevím, ale že zemřela při autonehodě a že jsme ji pohřbili. Ani to nešlo z mých úst.
Meditace určená k rannímu probuzení a namotivování pro nejlepší možné výsledky.
Když přišla nabídka stát se Průvodkyní, ihned jsem věděla, že to je ono. Uvnitř jsem uslyšela ten vnitřní hlas, který mi říkal: „ Ano.“ V té době jsem pracovala jako servírka a svou práci jsem nenáviděla. Díky absolvování Equilibria Academy jsem dokázala vystoupit ze své komfortní zóny a dnes jsem návrhářkou party oblečení, píši knihu a mohu se věnovat dalším svým zálibám.
Intuice k nám nemluví nahlas, a přesto nás dokáže vést přesně tam, kam potřebujeme. Projevuje se v nenápadných pocitech, tichých impulsech a drobných signálech, které často přehlížíme. Tento článek je pozvánkou k tomu, abyste se znovu naučili naslouchat svému vnitřnímu kompasu a objevili, jak vám intuice může být spolehlivým průvodcem v každodenním životě.