Tentokrát mě překvapivě cesta do jeskyně zavedla do mé vlastní jeskyně. Chvíli jsem se jen rozhlížela. Měla jsem pocit, že je mnohem větší než dřív. Téměř nekonečná.
Vzpomněla jsem si na své první návštěvy. Tehdy byla menší a právě to ve mně vyvolávalo pocit bezpečí. Postupně se ale měnila. Rozšiřovala se přesně tak, jak se ve mně postupně rozšiřoval pocit bezpečí.
Dnes už to vnímám jinak. Necítím se tu ztracená. Jsem tu doma.
Sedím ve své jeskyni a uvědomuji si, že prostor ani čas už tady nehrají roli.
Existuje jen přítomnost. Jen jsem. Cítím vnitřní klid, úlevu a radost. Vnímám ptáky, které tam mám a lehkost jejich peří. Pak se vracím.
Přestože dnes pravidelná společná cesta s mimotělními cestovateli není, vydávám se na ni sama. Ocitám se ve svých známých prostorech a vědomě přecházím k portálu.
Tentokrát je ale něco jinak.
Mám pocit, že je portál zavřený. Napadne mě na něj jednoduše zaklepat. V tu chvíli ucítím obrovskou sílu.
Projdu na louku, ale nikoho tam nevidím. Najednou mě ta síla roztočí a během okamžiku jsem zpátky v astrálním prostoru. Nevím proč. Jen vím, že to tak mělo být.
Nikam nespěchám. Více už pak nevidím, a tak se brzy vracím.
Vaše IByss☀️
Studentka Equilibria Academy
Každá cesta je jedinečná. Někdy vede do známých míst, která se mezitím proměnila, jindy otevře prostor, který jsme nikdy předtím nepoznali. Pokud tě podobné autentické příběhy inspirují a chceš bezpečně rozvíjet své vědomí, navštiv www.Equilibria.Academy a vydej se na vlastní cestu.
Cesta k ovládnutí vlastní mysli často začíná nenápadně, nadšením z toho, co nás čeká, až zavřeme oči. Studentka DáRTRIX prožila noc, která by pro mnohé byla jen „zvláštním snem“, ale pro ní se stala potvrzením budovaných schopností. Její příběh je mapou toho, jak se z pasivního pozorovatele nočních můr stát vědomým mimotělním cestovatelem.
Stalo se mi to i dost nedávno. Měl jsem asi tři spánkové paralýzy po sobě. Velmi krátké epizody, vyvolané vědomě.
Když přišla nabídka stát se Průvodkyní, ihned jsem věděla, že to je ono. Uvnitř jsem uslyšela ten vnitřní hlas, který mi říkal: „ Ano.“ V té době jsem pracovala jako servírka a svou práci jsem nenáviděla. Díky absolvování Astrální akademie jsem dokázala vystoupit ze své komfortní zóny a dnes jsem návrhářkou party oblečení, píši knihu a mohu se věnovat dalším svým zálibám.
Všechno to začalo, jak už tak bývá, velice nezvykle, ale nezačíná takhle snad každé velké životní rozhodnutí? Byly zrovna Vánoce a jak už to bývá, v našem bytě to začalo být opět velice duchovně živé.