Jsou zážitky, které si člověk nevybaví hned po probuzení. Přijdou až později jako tichá vzpomínka, která se najednou propojí do jednoho jasného obrazu.
Přesně to se stalo i mně. Ráno při vystupování z auta jsem si uvědomila, že jsem v noci několikrát astrálně cestovala. Došlo mi to až zpětně, protože se celý prožitek odehrával pod záštitou snu.
Vím, že jsem byla někde v chatě nebo srubu. Byla tam nádherná atmosféra. Oheň, teplo, světlo. Taková ta energie srubu prozářená světlem z ohně. Ve snu jsem ležela na posteli stejně jako doma. A právě tam se to stalo.
Najednou jsem se opravdu vyvtělila a dívala se na své tělo. Ne na fyzické tělo doma, ale na své snové fyzické tělo. To mě překvapilo asi nejvíc.
Poprvé se mi to vlastně nepodařilo. Jako vždy jsem dala přednost spánku a mám pocit, že jsem při vyvtělování jednoduše usnula. Když jsem si to uvědomila, jen jsem si řekla:
“Ne. Tohle chci opravdu prožít. Chci se na sebe podívat.”
A podruhé už se to povedlo. Celou dobu jsem si přitom uvědomovala, že je všechno v pořádku. Ve fyzickém těle jsem cítila všechno, co při vyvtělování běžně vnímám. Brala jsem to jako přirozenou součást celého procesu.
Pamatuji si ještě jednu krásnou věc. Jako astrální tělo jsem někomu řekla, jak moc jsem vděčná za to, že když se dívám na své fyzické tělo, nevtahuje mě zpátky.
Naopak jsem měla radost, že můžeme být takhle spolu. Já jako astrální tělo mimo něj a ono klidně odpočívající.
Byl to zvláštní, ale úplně přirozený pocit. Vůbec jsem neměla potřebu řešit, co se děje nebo jestli je to správně. Prostě jsem cítila, že je všechno tak, jak má být.
Na celém zážitku mě asi nejvíc překvapilo to, jak jinak fungovalo moje vnímání. Tím, že se všechno odehrávalo ve snu, působilo to mnohem jemněji.
Mysl v tom tentokrát vůbec nehrála roli. Mnohem víc jsem vnímala hravost, jemnost, zvědavost a takové to vnitřní dítě. Prostě jsem byla a všechno plynulo úplně přirozeně.
Po tomhle zážitku mi začalo docházet něco, co jsem dříve úplně nechápala. Možná je pro mě důležité právě to, že ve spánku přirozeně utichá mysl. A právě díky tomu může být astrální cestování mnohem lehčí.
Vlastně mi z toho vychází, že je důležité umět vědomě spát. Najednou mi to celé začalo dávat smysl. Už chápu, proč je tak přirozené astrálně cestovat právě ze snění. Dřív mi to úplně nedocvakávalo.
Nakonec jsem měla snad největší radost z toho, že jsem si na celý zážitek vůbec vzpomněla. Kdyby mi to nedošlo až ráno při vystupování z auta, možná by úplně zapadl.
Vaše 💅 A.X.I. - AEATRX XABI IRJAÓ
Studentka Equilibria Academy
Astrální cestování nemusí být výjimečný dar několika vyvolených. Pro mnoho lidí je přirozenou schopností, která se postupně probouzí s praxí, důvěrou a správným vedením.
Pokud tě podobné autentické příběhy inspirují a chceš se naučit vědomě pracovat se svým vědomím, přihlaš se do www.Equilibria.Academy. Možná právě tvůj první vědomý zážitek čeká blíž než si dnes dokážeš představit.
Před čtvrtstoletím stál Dušan doslova na hraně života. Lékaři mu předpovídali akutní operaci, zkrácení střev a doživotní invaliditu. Jenže těsně před zákrokem se stalo něco, co lékaři nedokázali vysvětlit...
Astrální Akademie vstoupila do mého života jako paprsek světla, který osvětlil skryté stíny mé duše. Netušila jsem, že se vydávám na cestu, která změní nejen můj pohled na svět, ale především na sebe samu. Co všechno v sobě můžeš odhalit, když se vydáš na cestu do vlastního nitra?
Celý den můžeme působit klidně i vyrovnaně a ostatní nás tak přijímají. Když ale přijde večer a okamžik ticha, najednou se objeví neklid. To není slabost, to je mysl, která nikdy nepřestává pracovat. Neustále hodnotí, porovnává a vrací nás do minulosti. Zároveň vytváří scénáře budoucnosti, a právě tady vzniká problém, který si většina lidí plete s realitou...
Dříve jsem se vše snažil dělat obráceně: Domníval jsem se, že se musím co nejvíc rozkrájet a rozdat a teprve potom mě vlastně všichni uznají a ocení. Mýlil jsem se. Nikdo mně to neřekl, přesvědčil jsem se o tom postupným poznáváním sama sebe.