Mnoho lidí má ze „ztráty ega“ nebo splynutí s celkem strach. Bojí se, že přestanou existovat. Naše studentka ARweIL však skrze meditace (vytvořené i pro portál www.audiomeditace.cz) objevila něco mnohem krásnějšího. Její prožitek ukazuje, že cesta do vyšších sfér není o zániku nás samotných, ale o neuvěřitelném rozšíření toho, kým skutečně jsme. Pojďte se ponořit do její hluboké a autentické zkušenosti.
Tato meditace, nebo spíše cesta, mi přinesla další krásné a hluboké poznání. Vystupuji skrze jednotlivé sféry bytí: astrální rovinu, rovinu vědomí, „já jsem“, „jsem“… a stále dál. Postupně mám pouštět i své vědomí. Je to zajímavé, krásné, a přesto se stále cítím.
Uvědomuji si však, že své vědomí vlastně nepouštím. Nedá se rozdělit. Nic zde není oddělené. Nenechávám své vědomí v nižších sférách. Ono se pouze více a více rozpíná. Stávám se „jedním“ se vším. Vnímám hluboké propojení.
Stále jsou přítomné pocity, ale i ty se rozpínají a splývají v jednotu. Jsou velmi jemné. Není zde nic. Žádný prostor, žádný čas a zároveň je tu úplně vše. Slova už jsou na tento stav krátká, nedokážou pojmout jeho velikost.
Při cestě zpět vnímám rostoucí sílu, emoce a pocity. Ne že bych je cestou „nabírala“, ale spíše se postupně zhušťují, až se znovu ukotví v ohraničenosti těla. Nabírám iluzi oddělenosti „JÁ“ jíž ve mně vyvolává ohraničenost.
Iluze oddělenosti je jako celistvé těsto. Dokud je v jednom celku, je vším zároveň. Ve chvíli, kdy ho rozdělím do jednotlivých formiček, začne se jevit jako oddělené tvary. Každý má své hranice, své jméno, svou podobu.
Ve skutečnosti však zůstává jedním a tím samým těstem. Formičky vytvářejí pouze iluzi oddělení. Podstata se nikdy nerozdělila.
Stejně tak je to s vědomím. Když se „vracím“ do těla, přijímám formu, hranice a iluzi odděleného „já“. Ne proto, že bych se od celku oddělila, ale proto, že se celek rozhodl zakusit sám sebe skrze tvar.
Celek se „rozdělil“ do jednotlivých forem. Každá forma prochází jinou cestou, sbírá odlišné zkušenosti a učí se skrze jedinečné prožitky. Tyto zkušenosti se následně zrcadlí zpět do celku – a právě skrze ně se celek poznává a učí sám o sobě.
Proto funguje zrcadlení. Stejně jako se mohu vidět v tomto těle v jakémkoli fyzickém zrcadle, mohu se poznávat i skrze ostatní formy sebe sama – skrze další bytosti.
Každý člověk, každá bytost, je jednou z forem téhož vědomí. Nejsme oddělení, pouze prožíváme různé formy jednoty.
Jsme součástí jednoho nádherného perfektně fungujícího celku, který se skrze nás dívá, učí, cítí a poznává sám sebe. Každý z nás v sobě nese otisk všeho, proto také máme neomezené možnosti.
Též je to jako lidské fyzické tělo, je jedním celkem a přesto obsahuje miliardy naprosto jedinečných buněk, každá má otisk celku a zároveň své vlastní poslání a cestu.
Má mysl nebyla tímto poznáním příliš nadšená. Její interpretace jednoty se s mým přožitkem a uchopením liší. Ocitla jsem se tedy chvíli ve stavu lehké rozpolcenosti a tak jsem pracovala na tom, abych tento silný poznatek, dokázala propojit v harmonii i ve fyzické rovině.
Jednota není zrušení forem. Je to zkušenost, ve které různé projevy sdílejí stejnou podstatu. Stejně jako voda se může objevovat jako led, pára, kapalina, sníh, déšť, mlha, řeka, moře, limonáda nebo kapka na skle. Každá forma má svůj charakter, své vlastnosti, svůj účel a svou cestu. A přesto všechna zůstávají vodou.
Každá forma prožívá svět svým způsobem. Led je pevný a ochlazuje, pára stoupá a roztahuje se, řeka plyne a nese život, limonáda osvěží, kapka na skle se odráží a pohybuje s větrem. Každá z těch forem má svůj smysl a hodnotu. Přesto žádná z nich neztrácí svou podstatu – všechny jsou stále vodou.
Stejně tak i my jsme různými formami jedné podstaty. Každý člověk, každá bytost, každý prožitek je jedinečný a neopakovatelný, ale sdílíme tu stejnou esenci. Jednota tedy není ztráta individuality, není odstranění hranic, není rozpouštění se v nekonečnu. Jednota je možnost prožívat různé formy a cesty zároveň, s vědomím, že všechny jsou součástí téhož celku.
To, že prožíváme různé cesty, zkušenosti a emoce, je právě to, co celek poznává a učí se sám o sobě. Každá forma, každý život, každý pohyb energie přispívá k celku. A přesto může každá z forem existovat samostatně, s vlastním prostorem, svobodou a smyslem.
Jednota není cílem, který musíme dosáhnout. Jednota je pole, ve kterém formy vznikají a vztahují se, ve kterém můžeme být samy sebou, a přitom být propojené s celkem. A právě toto vědomí nám umožňuje zůstat v těle, v lidské zkušenosti, ve vztazích a v každodenním životě – s respektem k sobě i k ostatním.
V konečném důsledku jde o harmonii mezi tím, kým jsme jako jedinečné formy, a tím, čím jsme jako součást širší podstaty. Každá naše zkušenost, každý náš pocit a každá naše akce přispívá k celku, a přitom nám dovoluje žít plně, autenticky a svobodně.
Právě díky této sdílené podstatě dokážeme mentálně cestovat, vžít se do druhých, nacítit jejich pocity, emoce i vnitřní stavy a někdy dokonce splynout s jejich vědomím. Na této úrovni nejsme odděleni tak, jak se to jeví ve fyzické realitě. Naše podstata je zde lehčí, plynulejší a přirozeně propojená.
Toto propojení však neznamená ztrátu sebe ani narušení hranic. Znamená schopnost dočasně se naladit, porozumět a vnímat, a poté se znovu vrátit plně do sebe, do svého těla a své jedinečné zkušenosti. Mentální cestování a napojení tak nejsou únikem z reality, ale rozšířením vnímání, které nám umožňuje hlubší empatii, porozumění a vědomý vztah k ostatním bytostem.
Když si tuto skutečnost dovolíme přijmout, přestává být jednota zdrojem strachu nebo zmatku. Stává se přirozeným prostorem, ze kterého můžeme čerpat, aniž bychom se v něm ztráceli. Učí nás, že můžeme být propojení a zároveň sami sebou, otevření a přitom ukotvení, vědomí celku i vlastní jedinečnosti zároveň.
A právě v tomto bodě se zkušenost jednoty stává součástí každodenního života – tichou, stabilní a láskyplnou silou, která nás podporuje v bytí, vztazích i tvorbě, aniž by nás odváděla pryč od lidské zkušenosti.
Možná i vy ve svém nitru cítíte, že svět není jen to, co vidíme v zrcadle nebo v seznamu úkolů. Možná máte za sebou prožitky, které se těžko vysvětlují okolí, nebo vás prostě jen láká prozkoumat, co se skrývá za oponou všedních dní.
V Astrální Akademii se nesnažíme utéct z reality. Naopak – učíme se v ní žít hlouběji, vědoměji a s větší lehkostí. Je to místo, kde se vysoká metafyzika potkává s praktickým životem a kde na své otázky nejste sami. Nejde nám o sliby, ale o skutečné poznávání sebe sama v bezpečné a podporující komunitě.
Pokud cítíte, že nazrál čas podívat se hlouběji do svého nitra a objevit svobodu, o které psala ARweIL, budeme moc rádi, když se k nám přidáte. Každý z nás je důležitou součástí tohoto velkého celku a vaše cesta může začít právě teď.
ARweIL, studentka Astrální Akademie
Dříve jsem jen hledala samu sebe a přemýšlela nad tím, čeho všeho bych chtěla dosáhnout, co vše dokázat a poslouchala ostatní úspěšné lidi, jak mi vyprávěli o tom, že je to velmi jednoduché, že si stačí říci vesmíru a vesmír splní všechna naše přání. "Vždyť já vím, co chci a přeji si to už dlouho..." zněla vždy moje odpověď. "Musíš si přát správně..." zněla odpověď oněch lidí.
Na Astrální Akademii je báječné, že každý z nás je její aktivní součástí a přináší nové poznatky a návody k nejrůznějším dovednostem. Tento návod od Amorise oceníte i vy, kteří máte již svůj základ v lucidním snění a chcete se posunout o další krok kupředu. Já sám jsem se díky tomuto návod dostal nejen do stabilního lucidního snění, ale propojili se mi snové, astrální a hmotné reality a po CELOU jednu noc jsem putoval za hmotným světem. Zde se dozvíš jak...
Mnoho lidí si představuje, že astrální cestování je o opuštění tohoto světa. Příběh naší studentky nás ale učí pravý opak. Její zážitek nám ukazuje, že jakmile se dotkneme hvězd, můžeme se poprvé v životě skutečně zamilovat do života a do svého vlastního těla.
Na regresní terapii v Můj Terapeut jsem se dostala naprostou náhodou, když se uvolnilo jedno místo. I když to bylo dost daleko, neváhala jsem ani chvilku a s vděčností jsem tuto nabídku přijala. Hlavním důvodem, proč jsem se pro terapii rozhodla, bylo mé zabředávání v minulosti a únik do fantazií, které mi bránily žít naplno v přítomnosti. Jaký posun mi tato zkušenost přinesla?