Rozpomeňte se na své sny: Jak se vrátit k sobě skrze oči dítěte

Většina z nás v dětství prožívala momenty, kterým nerozuměla. Možná to byly nevysvětlitelné strachy, pocit, že se čas zastavil, nebo sny tak živé, že se zdály skutečnější než realita. Postupem času nás ale „svět dospělých“ naučil tyto pocity potlačovat. Nasadili jsme si brnění logiky, povinností a závislostí, až jsme se ocitli v bodě, kdy nevíme, kdo vlastně jsme a co je naším skutečným snem. Cesta zpět k vlastnímu JÁ ale existuje. Často vede skrze odvahu přiznat si své strachy a dovolit si znovu roztáhnout křídla.

Odvaha znovu věřit

Nejtěžším krokem na cestě za svými sny bývá uvědomění, co nás brzdí. Jsou to staré vzorce, které jsme si vytvořili už jako malé děti, abychom přežili v nejistém světě. Pokud ale dokážeme tyto stíny transformovat, uvolníme obrovské množství energie.

Právě z této potřeby porozumět dětské duši a podpořit ji v jejím přirozeném vědomí vznikají příběhy, které pomáhají nejen dětem, ale i nám dospělým vzpomenout si na naši podstatu. Následující ukázky z knihy o malé strace jménem Královna nám připomínají, jak tenká je hranice mezi snem a skutečností a jak důležité je zůstat bdělý i ve světě představ.

Ukázky z knihy: Svět malé straky Královny

Pouhý sen

Je krásný letní večer a naše malá straka se chystá do peřinek. V hnízdečku je měkoučko a teploučko. Zívne, zavrtí se a už se těší na další sen.
„Jaký asi příběh přinese?“ špitne si pro sebe.

Všichni ptáci ztichli, dokonce i její sestřička Krákalka. Je to ten okamžik ticha, kdy se na nebi rozsvítí první hvězdy a nastává čas snění. Královna začíná klimbat, dech se zpomaluje a celé tělíčko měkne v náruči noci. Cítí nepopsatelnou lehkost. Její vědomí se pomalu vydává na každodenní pouť, vzdaluje se, a ona tiše usíná.

Jemná duše však zůstává nablízku. Vznáší se jen kousíček nad ní, stále spojená jako vůně se svou kytičkou. Duše sní… a přichází první sen. Po obloze krouží nádherní ptáci. Letí výš a výš, až se promění v duhový mrak. Z něj začnou padat hravé kapičky připomínající barevné korálky.

„Dobré ráno,“ šeptá maminka. A světe div se, venku opravdu prší. Sen se propsal do deštivého rána.
„Maminko, jak si mohu zapamatovat víc snů?“ ptá se zvědavá malá straka.
„Myslím, že stačí, když si to budeš přát,“ zašeptá něžně maminka.

Sny mohou být tak opravdové, že prožíváme skutečnost. Někdy je naše skutečnost jako sen.

Náměsičná

Fyzické tělíčko malé straky spalo. Zato duše měla energie na rozdávání. Víš, jak se ti někdy zdá, že běžíš, mluvíš nebo létáš, a přitom ležíš v posteli? Snové tělíčko najednou začne dělat to, o čem se ti právě zdá.

Její vědomí si vzpomnělo, že se straka toužila podívat na Měsíc. A tak se spolu s rozjařenou duší vydali vstříc měsíčnímu snu. Měsíc svítil jako velká stříbrná koule a volal jemné tělíčko k sobě. Jenže vědomí, Královnino opravdové JÁ, se najednou rozhodlo jinak. „Chci si putovat samo,“ pomyslelo si. Bylo unavené, neposedné, začalo se ztrácet a vzdalovat. Toho využila snová síla.

Spící tělíčko se v postýlce zvedlo a začalo ze spaní mávat křídly. Straka poletovala ve snu a vůbec netušila, že je ve skutečnosti stále doma v hnízdečku. Ráno si nic nepamatovala. Jen v sobě cítila zvláštní pocit a ptala se sama sebe: „Existuje jiný svět? Nebo mi jen Měsíc pošeptal do ouška něco krásného?“

I když spíme, můžeme zůstat při vědomí a prožívat živé sny.

Jak využít snovou sílu v dospělosti?

Příběh malé straky není jen pohádkou pro děti. Je to metafora pro náš vlastní život. Kolikrát „létáme ve snech“, ale naše tělo i vědomí jsou odpojené?

1. Naslouchejte svým „střípkům“: Stejně jako malá straka vnímala déšť ještě předtím, než začal, i my máme intuici, která nás varuje nebo vede.
2. Přestaňte se bát létat: Strach z pádu z „hnízdečka“ (zóny komfortu) nám často brání zažít výlet na Měsíc.
3. Probuďte své vědomí: Cílem není jen snít, ale být si vědomi toho, že tvoříme svou realitu.

Pokud cítíte, že je čas roztáhnout křídla, začněte tím, že si své sny i ty dávno zapomenuté znovu přiznáte. Možná zjistíte, že ten „jiný svět“, o kterém snila malá straka, máte celou dobu v sobě.

TIP: Jak si lépe pamatovat své sny a porozumět jim?

Sny jsou dopisy, které nám posílá naše vlastní duše. Pokud se vám nedaří si je pamatovat, neznamená to, že se vám nezdají. Jen se spojení mezi snovým a bdělým vědomím trochu „zaneslo“. Zkuste tyto tři jednoduché kroky:

• Vyslovte záměr před spaním: Jakmile se zachumláte do peřin, řekněte si pro sebe (nebo nahlas): „Ráno se probudím a budu si pamatovat své sny.“ Jak řekla maminka malé straky: Stačí si to přát.
• Zůstaňte v klidu: Nejdůležitější chvíle je prvních 30 sekund po probuzení. Neotvírejte hned oči a hlavně nevyskakujte z postele. Zůstaňte v té poloze, ve které jste se vzbudili, a nechte dojmy ze snu pomalu „dotéct“ do vaší mysli.
• Mějte po ruce snový deník: I kdyby to měl být jen útržek pocitu nebo jedna barva, zapište si to hned. Psaním dáváte své intuici najevo, že její zprávy berete vážně. Čím častěji si sny zapíšete, tím jasnější a barvitější budou příští noci.

Vědomé snění začíná bdělým vnímáním. Přejem vám krásné putování vaším vnitřním vesmírem!

IByssa, studentka Astrální Akademie

Přidej se k nám do Astrální Akademie a nauč se vědomě pracovat se svými sny i vnitřním světem.