„Už dlouhou dobu se snažím meditovat a během toho se mi stávají zvláštní stavy. Lehnu si, zavřu oči, snažím se soustředit na bod mezi očima. Pak moje tělo začíná brnět, hlavně hlava. Někdy jak se soustředím na bod, tak mě rozbolí čelo. Pak se dostávám do stavu, že už necítím nohy a jako bych se propadla do černa. Myšlenky pryč. Tělo necítím. Nic neslyším. Prostě prázdno. Prostě jen jsem. Je tohle meditace?“
Dalo by se odpovědět jednoduše: „Ano, toto je meditace.“ Ty konkrétně, pakliže prohloubíš a zesílíš fázi brnění těla, můžeš docílit i astrálního cestování. Stav, který popisuješ dále, je již plnohodnotná meditace. Pojďme si samotnou meditaci rozebrat trochu detailněji.
a) Ve fyzickém těle:
Pakliže si např. vychutnáváme šálek zeleného čaje a naše mysl se soustředí pouze na detaily hrníčku, vůni a barvu čaje, sledujeme vlnky na hladině zelenkavé tekutiny, pomalu zvedáme hrníček k ústům a vychutnáváme každý sebejemnější odstín chuti… pak i toto je plnohodnotná meditace. Zcela do detaily poznáváme jednu věc, kterou obdivujeme a jsme nadšeni jako malé dítě z pozorování hmotného světa. Ovládli jsme naši mysl, která nám neutíká od televize k rozhovoru s partnerem, zpět k čaji, k práci, pes chce jít na procházku, s dětmi udělat úkoly, vyprat prádlo, dojít nakoupit… Ejhle… „Ten čaj už je
vypitý? Ani jsem si nevšimla.“
b) Se zavřenýma očima – nad hmotným světem
Pakliže nás tíží myšlenka, se kterou si nevíme rady, máme před sebou složitý úkol či velký projekt, stačí usednout do pohodlné pozice, chvilku vnímat svůj dech a pak si představit, že se před námi tato vaše velká myšlenka zhmotnila. Prohlížejme si ji ze všech stran, nechme se jí chvilku pohltit, pak si s ní hrajme jako s modelínou. Analyzujme, inovujme, usměrňujme. Vše, co bude potřeba. Naše plná koncentrace právě na tuto jednu myšlenku a ignorování okolních myšlenek a hmotného světa nám přinese nečekané výsledky.
c) Se zavřenýma očima – různé sféry bytí
Zde se můžeme soustředit např. jen na náš dech, bílý či černý prostor, brnění těla, fialový bod mezi očima. Je to prožívání různých stavů našeho vědomí a bytí v jeho různorodých sférách. V těchto stavech bytí se začínáme seznamovat s naší podstatou – nemusíme mít v hlavě miliony myšlenek, nemusíme vnímat své fyzické tělo, a přesto stále existujeme. Co tedy jsme? Od tohoto kroku je již jen kousek k tomu, opustit i tuto jednu myšlenku. A nastává…
Krásně ho v dotazu popisuješ. Většinou se naším vědomím někam propadneme, či naopak vystoupáme výše, přestaneme vnímat naše fyzické tělo a jen jsme. Ze začátku se dá vnímat „jsem šťastný.“ Poté přejdeme do „jsem klidný“, následuje „já jsem“, později „jsem“, až se dostaneme do nicoty, kde postupně opouštíme naše vědomí. Krásná je poté vědomá cesta zpět dolů (či nahoru) k tělu, kde nabíráme veškerou sílu a identitu a můžeme jít tvořit svůj vědomý život.
Pakliže chceme meditovat, není nutné hledat složitosti. Stačí si jen sednout a být – myšlenky ze začátku budou chodit jako zběsilé, zkusme se jimi nenechat ovládnout a jen je pouštět dál a dál, se zájmem je pozorovat… Můžeme každou myšlenku zabalit do balónku a pustit ji daleko k nebi a čekat, která další myšlenka přijde. Postupem času frekvence myšlenek bude řídnout a budeme se dostávat hlouběji do sebe.
Jestli se tvá mysl stále brání, podívej se na jednoduchý návod, jak ji ovládnout a nenechat se ovládat. Návod ZDE.
Přidej se k nám do Equilibria Academy a nauč se prohlubovat svou meditaci.
Equilibria Academy vstoupila do mého života jako paprsek světla, který osvětlil skryté stíny mé duše. Netušila jsem, že se vydávám na cestu, která změní nejen můj pohled na svět, ale především na sebe samu. Co všechno v sobě můžeš odhalit, když se vydáš na cestu do vlastního nitra?
Dobrý den, chtěl bych se zeptat, proč není dobré při meditaci usínat? Občas se mi to stává po dlouhém dni. Může to zapříčinit, že se nedostanu hluboko do sebe? Nebo nějakou jinou újmu?
Představte si, že se probudíte v potemnělém pokoji. Vaše tělo je jako z olova a za zády slyšíte šepot, kterému nerozumíte. NiaantriX prožila pět let v zajetí spánkových paralýz. To, co začalo jako děsivý horor plný cizích bytostí a nevysvětlitelných jevů, se postupně proměnilo v její největší životní lekci. Přečtěte si její příběh o tom, jak se skrze strach a neznámé hlasy dostala až k přijetí smrti, hlubokému smíření a prvním vědomým krokům na hranici astrálního světa...
"Od začátku roku 2023 jsem se ale pořád a víc točil v kruhu a neustále jsem se vracel zpátky na místo, ze kterého jsem před chvílí vyšel. Dělal jsem malé kroužky, které jsem myslel, že mě posouvají, ale někde uvnitř jsem se hroutil a čím dál víc se topil v úzkosti a neštěstí. Vyvrcholilo to zhroucením a problémy v našem vztahu, které se čím dál víc prohlubovaly, které tam byly už několik let a už to nešlo je tak nechat být. Došli jsme do dobu, kdy mi manželka řekla, jestli nechci do Equilibria Academy jít taky, že by mi to pomohlo. Jenže já to v tu chvíli nedokázal přijmout. Musel jsem dostat ještě další ránu, o to větší, abych na tom byl tak špatně, že jsem byl ochotný zkusit už úplně cokoliv." A jak to dopadlo se dočtete v článku...